O knize: 2013 / Před čtenářem je dojemná, inteligentní a psychologicky přesná kronika procházky jako přehled tvůrčích sil, úspěchů a neúspěchů života, předcházejících samotné literární dílo. A tato autorova úvaha činí Walserovu povídku podobnou Sternovi a jeho „obnažení techniky“; a vášnivý a podezíravý styl, schopnost mistrně se „ztratit“ v postranních větvích děje, zabloudit do dlouhého seznamu objektů a asociací, připomenout vypravěčský styl Saši Sokolova v jeho „Škole pro blázny“. A sám Robert Walser je odněkud odtamtud, a to i v doslovném smyslu, soudě podle jeho životopisu a vyznání: „Zkrátka svůj denní chléb si vydělávám přemýšlením, přemýšlením, ponořováním se do toho, hloubáním, chápáním, skládáním, bádáním, studiem a Chodím a tento chléb ke mně přichází, jako ke komukoli jinému, tvrdou prací».